Ke komu se přidat ?
Světlá
Starosta Willhelm: Nejvyšší muž ve městě. Polovesnický lid, který mu projevuje patřičnou úctu sladce hraje na strunu jeho ješitnosti. Měštané, kteří se sem z neznámých důvodů přistěhovali z větších měst, obchodníci, lovci, žoldáci, nevěstky a jiní členové vyšší městské společnosti většinou dobře znají jeho opojenost zdánlivou mocí a neradi s ním začínají jakékoli spory. Po tom, co je z byrokratické setrvačnosti podána zpráva o rozmáhajícím se řádění krys, těžce nese, když vojáci, kteří mají situaci vyřešit, na něj hledí z patra a zbaví ho prakticky všech pravomocí. Pobere několik vesničanů, kteří mají podobné smýšlení a kteří se nepřidali jako dobrovolníci do říšských oddílů (jako mnozí jiní), a rozhodne se vzít věci do svých rukou.
Sbor opilců: Pár chlápků z hospody, kteří nechaly probublat svou zapšklost a obrátili ji proti příchozím vojákům říše, kteří všechno zmrvěj a budou páni. Pod vedením starosty, kterého ctí jako autoritu, se rozhodnou převzít iniciativu a vyčistit vlastní město vlastníma rukama. |Nijak početná skupina.|
Dobrodruzi, ochránci karavan, usedlí obchodníci apod.: Měšťané či cestovatelé, kteří se zde jen na pár dní usadili, kteří nechtějí nebo nemohou zůstat se založenýma rukama se dobrovolně hlásí k říšským oddílům - často se jedná o nelidské humanoidní rasy, na které osvícená městská společnost pohlíží bez přílišně veliké dávky xenofobie.
Poručík Konrád: Převelen do města, aby vyřešil problém s krysami. Městský typ, velmi ambiciózní a ctižádostivý - to že má operovat ve špinavých ulicích a kurnících maloměsta mu ani trochu neimponuje. Rozlazen nepřízní počasí, přiděleným úkolem a pochybnostmi o sobě samém se dostane do sporu s bojarem Nikolajem - zbytečná, předsudečná pře kvůli představám o mužství, která po celonoční pitce vyvolá souboj obou vůdců: po východním stylu za úsvitu - skončí pouhým zraněním jednoho z nich. Následně se obě skupiny, rozpálené nadávkami a výzvami pustí do sebe. Po tomto střetu bude teprve jasné, kdo že je pravý muž a povede čistku města od krys a boj s armádami z pustin.
Bojar Nikolaj: Protože se město nachází na půl cesty mezi Říší a Kislevem (a také velmi blízko pustin chaosu), přilákaly zvěsti o krysí invazi také Kislevany. Nikolaj s družinou svých věrných a hloučkem poddaných vyrazil na každoroční lov, v němž po východním způsobu posiluje představy o své síle. Když dorazí do města, má již za sebou několik úspěšných střetů - většinou se zbytky rozprášených tlup zelenokožců nebo vyhladovělých prchlích nevolníků. Sebejistý a lhostejný k důsledkům pak nad kalíškem vodky vyvolá spor s říšským poručíkem, který vyvrcholí ranní bitkou mezi říšskými a kislevany, z níž (snad) včas vzejde velení schopné čelit objevivší se - a mimo předpoklady velké - hrozby z pustin.
Kněžka: Aby bylo bohům |Bohu, Bógu nebo komu| učiněno zadost, přizvala k sobě říšská výprava kněžku |koho?|. Svou ryzostí a upřímností si tato žena |nebo muž?| získala oblibu u vojáků a tak, přes přezíravý postoj velení z řad šlechty, je její duchovní opora neocenitelná. |Úlohou a darem kněžky je léčit zraněné a připravovat padlé na poslední cestu, pevností a čistotou víry posilovat bojující a nechat tuto nevinnost jimi v boji chránit.|
Odpadlý měšťan: Přítomnost temných sil chaosu či čeho je ve městě víc než patrná. Její zdroj láká mnohé učence i praktičtější zájemce do města. Mnohdy se také krade do myslí slabších a citlivějších jedinců, jež jakási moc využívá ke svým záměrům. |Zpávy o vnitřním uspořádání města, o složení armád a možných strategických výhodách...|
Tmavá
Hlínomáz: Náčelník kmene z pustin proslulý svou pijáckou výdrží. Po několika týdnech, které jeho kmen strávil na jednom místě neustálými pitkami, siláckými kousky, lovem a hádkami, je mu vhod šamanův impuls k válečnému tažení. Ztěžka v sobě probouzí síly, které tak dlouho zahálely a tak když má po cestě, kterou svými nesrozumitelnými řečmi vytyčoval šaman, dojít k půtce mezi jeho chlupatci a orčí zelení, není dost jisté jestli si dokáže udržet vůdcovství.
Zhrb: Šaman, který se již dávno odloučil od svého původního kmene aby se mohl toulat po lesích, žrát bobule a nasávat moudrost přírody a pustin. K tomu mu napomáhá jeho vůdce a tatíček Nurgle. Po nějaké době narazil na Hlínomázovu tlupu a vybral si je jako příjemce svých zpráv, které mu na jeho toulkách sdělovaly hlasy a znamení kdoví odkud. Od jisté chvíle začal cítit jistý tah, neklid v nohách - oči se stáčely stále týmž směrem a on pochopil, že někde v říši lidí je místo, kam se má vydat a snad hledat... něvěděl skoro nic, jen co Nurgle naznačil prostřednictvím jeho slabého těla, ale tušil něco velkého. Tyto síly, kterými vyburcoval také Hlínomázovu tlupu, ho zavedly do města. |V bojích - s nepříliš jasnou hlavou - udržuje směr |to zn. dává úkoly|, který mu našeptává tatíček a využívá jeho moc k léčbě a duševní osvětě válečníků z pustin.|
Švihák Tupoleb: Síly chaosu, kterými jsou ovládány tlupy a tvorové pohybující se na pustinách, sledují jakési zvláštní cykly. V době, kdy Hlínomázova tlupa vyráží za nejasnými zkazkami šamana Zhrba směrem k městu, potuluje se krajem několik hloučků orků, kteří se rozprchli po bitvě dvou klanů, jejichž velcí náčelníci se vzájemně rozprášili. Goblin Tupoleb získal převahu v jedné spráskané tlupě a teď opojen vítězstvím nad svými celoživotními utlačovateli žene jejich shrbená zelená záda nazdařbůh krajem. Narážejí na krysy, které prchly z města po nepovedeném rituálu šedého věstce a goblin je ze solidarity s málo-vzrostlými tvory přijme pod svou ochranu. Toto podivné spojenectví odhalí své trhliny, když se u města zelenokožci setkají s barbary z pustiny a krysami a rozhoří se boj o nadvládu nad krvelačnými silami chaosu.
Šedý věštec: Po několik generací tlely krysí rodiny pod ulicemi města, v kanalizaci. Množily se, žraly, umíraly a to místo bylo bezpečné. Ještě jiná věc tu však držela šedého věstce, který těmito čistě animálními projevy hemživého života pohrdal. Cítil zřídlo velké energie ještě hluboko pod kanalizací, kterou obývaly. Občas se jim povedlo dostat se dolů, ale zpávy byly zmatečné. Po tom, co se přemnožené krysy vyvalily na povrch, rozhodl se šedý věštec použít to místo k uskutečnění rituálu, který krysám zajistí vítězství nad nepřáteli. Vybral si nejurostlejšího skavena, stvůru hnusně pokřivenou svými tělesnými rozměry - chtěl jí na krátkou dobu učinit nositelem sil vítězství. K rituálu, který prováděl už nesčetněkrát, se mu navíc připletlo skvělé médium - jakýsi člověk zvlášť odolný na chaotit, který projevil podivuhodné porozumění k jeho praktikám (až ho pojala lehká závist). Síly, které se pokoušel přivolat ho však překvapily svou silou a nic nešlo jako jindy - ten člověk zemřel (pojala ho velká, byť chvilková radost), on ztratil schopnost spřádat magické proudy a bez sloních dávek chaotitu by se z toho nevyhrabal - avatar, který tvořil ústředí celého rituálu, ho kupodivu přežil, ale začal se chovat velmi podivně. Krátce po něm zmizel ve stokách a na povrchu se objevil až poslední den bojů. Takto oslabený věštec nemohl zabránit rozkolu uvnitř krysího klanu a část skavenů jej opustila. Nic však už nebylo možno měnit - z povrchu se šířily zprávy o lidské armádě. |Schopný vůdce, který je částečnou ztrátou svých duševních schopností nucen se koncentrovat na své fyzické přednosti: úskoky, zabíjení ze zálohy a ze zad, hryzání, úprk z boje apodobně.|
Krysák Drnohryz: Už v mládí cítil svou sílu, s níž dobýval místo u matčina mléčného vaku. Když přičichl k chaotitu, rozhodl se mu zasvětit celý život a své síly s ním poměřit - tajně vykrádal zásoby rodin, bral svým sourozencům a cpal se šílenými dávkami. Chaotit sice podemlel jeho myšlení, ale znásobil jeho fyzickou sílu, takže byl brzy nejmrštnější z rodiny, (která ho však čím dál okatěji vodila za čumák kvůli jeho zesláblému rozumu). Často přemýšlel o tom, proč není on pánem všech krys - chodil do stok, kam občas dopadalo sluneční světlo a prohlížel si v kalné vodě své tesáky. Časem kolem sebe shromáždil několik menších skavenů a podařilo se mu otrávit sáčky s chaotitem šedého věstce tak, že zeslabil jejich účinek. Po nezdařeném rituálu se však zalekl reakce ostatních krys a s tlupou svých sourozenců zmatečně vyběhl na povrch. Plný zloby chtěl svým druhům padnout do zad a získat potravu pro sebe, aby mu ostatní leštili drápky. Naráží však na skupinu orků a soukolí událostí jej postaví do boje proti vlastní rase i jiným, které nikdy v kanále nepotkal.